Jarní očista duše

Zlo má mnohé skryté formy. Neexistuje nic apriori špatného nebo dobrého, dokud se nedopátráme skutečné podstaty a motivů jednání. Zlo se velmi často umí maskovat za roušku dobra. A dobro velmi často skrytě i nevědomky sklouzává k páchání zla.

Mnozí lidé ubližují své duši, mnozí ubližují svému tělu a nejvíce lidí ubližuje obojímu. Ale nikdo není jen pro povrchní dobro “lepší” nebo pro extrovertované “nedobře” snad “horší”.

Největším zlem jsou právě všechna ospravedlnění, která legitimizují ubližující chování, a přetvářka.

Stav kdy dovolíme, že se neprojevujeme navenek nebo i vnitřně autenticky, v souladu se svou duší a touhami. Stav, kdy si dovolíme sami sobě nebo jiným ubližovat, nebo “jen” dovolíme ostatním působit na nás ubližujícími výjevy. Je potřeba si říkat věci polopatě a pravdivě.

Jak jen sami k sobě dokážeme být krutí, nic si neodpustit a ještě se obtěžkávat, nechat si nakládat a velkou část života na svých zádech zbytečně vláčet pomyslný batoh kamenů. A přitom odpouštět je tak lidské a vše sobě odpustit a ulevit, přijmout ostatní takové, jací jsou, a nechat je svobodně plynout je to nejláskyplnější, co můžeme udělat.

Jak by vám mohli ostatní i nezištně pomoci, když jim neřeknete věci bez přetvářky, popravdě? Jak byste mohli pomoci sami sobě, když si nepřiznáte a neděláte to, co skutečně potřebujete a po čem skutečně toužíte?

Není potřeba se vyžívat v brutalitě ani v “jen” neláskyplném nemorálním jednání. Není potřeba s ním “naoko souhlasit” - setrvávat v něm nečinně a později i nevědomky ze zvyku, “jen” je nechat na sebe působit. S volností a úlevou jej můžeme opustit. Prakticky okamžitě. A že je to změna? Ano je. Změna k lepšímu. A že to může být nepohodlné nebo nepopulární? Že to může přinést mnoho slov a křiku? Ano může. Ale co to je “nepopulární” oproti neharmonickému sebetrýznění. Takové “nepopulární a bez přetvářky”, to je spíše úleva a vysvobození. Vždy je lepší nesetrvávat dlouze, a přitom stejně bezúčelně, v morbiditě, která není k životu, ale naopak je mnohem přínosnější pro vás a pro všechny se od ní osvobodit.

Je důležité na sebe netlačit, ale také odmítnout nátlak od ostatních. Pozorovat ho, prozkoumat ho, uvědomit si jeho pachuť, nepodléhat mu, nechat ho vyšumět naprázdno a do ztracena a jít si za svým.

Nejabsurdnějším a nejčastějším způsobem sebetrýznění je pouze sledovat nemorální jednání, nebo jen jednání, které s vámi není v souladu, a ani proti tomu nic neudělat, ani se od toho neodprostit. Nemusíte s tím nic dělat, protože se vás to ve skutečnosti netýká, nezpůsobili jste to, nevíte, jak v tom pomoci, jen je to nějaká forma představení od ostatních. Ale proč v tom pak setrvávat a věnovat tomu pozornost? Naprosto zbytečně takové setrvalé působení, ať už vědomě či nevědomě, zraňuje vaši duši. Naprosto zbytečně se kvůli tomu můžete cítit špatně, pociťovat strach, lapat po dechu a dokonce mít obavu a zábrany prožívat a splnit si něco krásného. Bezúčelně tak marníte čas svého života. Nejlepší je proměňovat zdánlivé nevýhody ve výhody, a ne dokonce setrvávat v pro vás ve všech směrech nevýhodném stavu.

Nakonec ve skrytu duše všichni víme, co je skutečně přínosné, a nakonec všichni dospějeme do stavu, kdy budeme litovat toho, že jsme se sami k sobě nechovali upřímně a dobře. To je nevyhnutelně nutné, protože každému se život nachýlí a takový stav dříve nebo později přijde. Nutně se to projeví i při fyzickém oslabení a lítosti nad předchozím a současným životem.

Život je totiž nádherný a nikdo nechce přijít o možnost prožívat tolik krás, které nabízí. Nakonec všichni spočineme v pravdě a prostotě a uvědomíme si, že přetvářka nám k ničemu nikdy nebyla a není.

Jenom nám bránila více naplnit svoji vůli, svoje touhy a více zažívat, sami i spolu s ostatními, více neskrytého štěstí a odpouštění, zábavy, pomoci a radosti. Nakonec se naše tělo a naše duše dostane do tohoto harmonického souladu. Je jedno kdy. Nelitujme však pozdě a začněme se k sobě chovat pravdivě, harmonicky, s prostou láskou už dříve.

Nikdy není pozdě udělat dobrou věc a začít být sami k sobě skutečně laskaví a pozorní.

Věděli jste, že spánek sehrává významnou úlohu nejen v opravách fyzického těla, ale ranní spánková REM fáze pomáhá ve snech (už bez vyplavování stresových hormonů) vyjevovat a znovu prožívat emoční traumata, smiřovat se s nimi a odplavovat je pryč? Možná ne náhodou někdy budete potřebovat po ránu ještě zaspat, s velmi živými “bolestivými” sny, i když fyzické tělo by bylo už odpočaté. Emoční zmatek a bolest pomine a do budoucna už bude lépe.

Sami dobře víme, co je pro nás špatné nebo dobré. Jen je potřeba tuto pravdu v souladu se svou duší a s láskou k sobě žít. Je potřeba odhodit veškerou přetvářku a začít žít s jednoduchostí prostý pravdivý život. Co nejjednodušší. Co nejkrásnější. Nejkrásnější je to, že žijete. Krásné je, když můžete své emoce volně a s radostí projevovat ostatním lidem. Není třeba si nic odpírat a není třeba si nic předstírat. Není potřeba se zcela zbytečně zlobit se složitými postupy. Ke krásnému životu můžete ve své jednoduchosti využít všech příležitostí. Dozvídejte se více o sobě a o tom, co chcete, i skrze reakce ostatních lidí, objevujte okolní svět a udělejte pro sebe to nejlepší, to nejkrásnější, co potěší vaši duši.